Římskokatolická farnost Strakonice

PUTOVÁNÍ

Poutník jako symbol

Poutník symbolizuje člověka, který putuje po této zemi, přechodném bydlišti všeho lidstva, k věčnému cíli, k novému domovu a k pravému životu. V náboženském smyslu pouť představuje lidské putování k Pánu, k věčnému životu. V Bibli Jan 14, 6 říká Ježíš „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Pouť a útrapy, ale i potěšení spojené s cestou a s dosažením vzdáleného cíle jsou pak předobrazem cesty ke spáse.

Sv. Jakub jako předobraz poutníka

Dijon fine arts museum mg 1626.jpg
Sv. Jakub (zdroj wikipedie)

V dávné minulosti putovat k dalekému cíli znamenalo vzít na sebe vážný náboženský závazek. Vzhledem k dlouhodobější povaze cesty a k různým život ohrožujícím nástrahám dali lidé, kteří se vydávali na pouť, nejprve do pořádku své osobní věci. To zahrnovalo sepsání poslední vůle (ve středověku obvyklé právě jen u poutníků) a svátostnou zpověď. Na znamení svého stavu nosili tuniku, hůl a mošnu na cenné věci.

Předobrazem poutníka se stal sv. Jakub, jeden z 12 apoštolů, někdy označovaný také přízviskem Starší, Větší nebo Zebedeův.

Jeho atributy jsou kniha či svitek evangelia (v ranějších znázorněních), poutnická hůl s mušlí hřebenatkou, brašna, meč (popraven mečem) a kůň (ve Španělsku zobrazován jako zemský patron a vítěz nad Maury, má podobu jezdce na bílém koni). Od 13. století je často zpodobňován jako poutník s holí, čutorou a mošnou a s mušlí na klobouku.

Podle jedné pozdější tradice, sahající nejméně k Isidorovi ze Sevilly, Jakub hlásal evangelium ve Španělsku, jež bylo důležitým regionem římské říše. Legenda se zmiňuje také o tom, že na jaspisovém sloupu měl v Zaragoze zjevení Panny Marie. Různá vyobrazení ho znázorňují jako putujícího apoštola s holí. O jeho legendárních cestách však nemáme spolehlivé prameny.

Jiná tradice uvádí, že jeho hlavním působištěm byl Jeruzalém a Samařsko a že se Španělsko stalo až domovem jeho ostatků.

S jistotou víme, že byl v Jeruzalémě uvězněn a popraven mečem v letech 43-44 z nařízení palestinského vládce Heroda Agripy I., vnuka neblaze známého Heroda Velikého. Jakubovu popravu uvádí Skutky apoštolské 12, 2 a hodnověrná zpráva o ní pochází i od dějepisce Eusébia ve spisech Klementa Alexandrijského.

Jeho ostatky byly prý za císaře Justiniána I. přemístěny do palestinského kláštera Raithu. Někde je uváděno, že jde o Sinaj a dobu kolem roku 70. Najde se i legenda, podle níž Jakubovy ostatky přenesli andělé do paláce pohanky Lupy, jež se ve Španělsku stala křesťankou. Kolem místa jeho hrobu byl v tomto paláci později vystavěn chrám a město Santiago de Compostella.

Pravděpodobnější je podání, o němž píše Fr. Ekert, týkající se přenesení Jakubových ostatků do Španělska třemi mnichy. Ti se k tomu rozhodli v době, kdy strážci kláštera, ustanovení z potomků otroků, odpadli k mohamedánské víře. K přenesení snad tedy došlo na ochranu před mohamedány. Nejprve byla za místo zvolena Zaragoza, ale ta byla v roce 714 dobyta. Na ochranu před Maury byly prý ostatky přeneseny k Irii Flavii v Galicii, kde na čas upadly v zapomnění a teprve za krále Alfonse Cudného (791-842) byly v tamní mramorové hrobce roku 813 objeveny biskupem Teodomirem z Irie. Údajně jako první si mimořádného hrobu všiml poustevník Pelayo, přičítaje to třpytu hvězd. Když král Alfons nad hrobem vystavěl ke cti sv. Jakuba v roce 816 chrám, přeložil k němu biskup své sídlo a zároveň začalo kolem vyrůstat město Santiago de Compostella.

Místo údajného spočinutí ostatků sv. Jakuba je jedním z důvodů, proč se každoročně velké množství poutníků vydává pěšky na Svatojakubskou cestu ze St. Jean Pie de Port ve francouzských Pyrenejích do Santiaga de Compostela. V roce 1993 byla Svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a v současné době se ročně na tuto cestu vydává kolem 300 tisíc poutníků.

Druhy poutí

Když se mluví mezi křesťany o pouti, myslí se tím, buď pouť ve smyslu putování nebo pouť ve smyslu náboženského svátku.

I v druhém případě šlo původně o pouť, věřící putovali pěšky (jinou možnost ani většinou neměli), například do nějakého kostela nebo na jiné nábožensky významné místo uctít památku Panny Marie nebo jiného světce či světice nebo si připomenout jiný významný svátek.

Často se tedy můžeme setkat s poutí, kdy se věřící na místo určení sjedou auty a kdy o pouti v původním slova smyslu již nelze hovořit.

Poutě v našem okolí

Z hlediska duchovního závazek putování k nějakému posvátnému místu, ke hrobu světce či k dějišti nějaké významné události platil téměř všeobecně jako něco, co duchovnímu životu prospívá. Poutníci si od poutě slibovali dosáhnout požehnání, očištění od hříchů nebo tak chtěli uctít světcovu či jinou církevní autoritu.

Účelem této webové stránky je upozornit především na putovní poutě konané ve farnostech na Strakonicku. Povídání o jednotlivých poutích naleznete v sekci Život farnosti / Poutě. Termíny připravovaných poutí naleznete v Kalendáři událostí a v upoutávkách na připravované akce na titulní straně webu.

Zájemci o náročnější poutě se mohou inspirovat na https://www.ultreia.cz/.

Použité zdroje

 

Sdílet

Nejnovější příspěvky