Po roce se naše farní společenství vydalo na dvoudenní výlet, tentokrát byla naplánovaná návštěva několika zajímavých míst ve východních Čechách. Na počátku naší cesty jsme se v autobuse společně pomodlili a poprosili o šťastný průběh celé naší farní pouti. První zastávkou na ní bylo místo Chlum, kde se odehrávala bitva v Sadské u Hradce Králové. S historickými reáliemi této krvavé bitvy nás seznámil historik Tomáš Petrášek, který nás provedl po místech, kde se odehrály jednotlivé etapy bojů. Jeho poutavý výklad nám určitě zůstane v paměti. Potom jsme se přesunuli do Hradce Králové, kde jsme na náměstí navštívili kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tímto kostelem nás opět provedl Tomáš Petrášek, seznámil nás s jeho historií, nejzajímavějšími místy a uměleckými památkami. Po krátké přestávce na oběd a prohlídku náměstí se dalším cílem našeho putování stala královéhradecká katedrála Sv. Ducha. Ještě než jsme do ní vstoupili, zaujala nás pamětní deska vsazená v kostelní zdi, která připomíná zdejší návštěvu papeže Jana Pavla II. v roce 1997. Při návštěvě samotné katedrály jsme mimo jiné měli možnost obdivovat rozkládací oltáře, nástropní erby i další cennosti. Milá paní kostelnice nám povyprávěla o minulosti i současnosti katedrály a o událostech s ní spojených.
V odpoledních hodinách jsme dojeli do Třebechovic pod Orebem, kde jsme měli naplánovanou návštěvu pohyblivého dřevěného Třebechovického betléma. Muzejní expozice nás seznámila s historií vzniku tohoto mimořádného díla. Mohli jsme si zde prohlédnout dokonalou řezbářskou práci a ponořit se do příběhu života Pána Ježíše. Potom jsme se přesunuli na místo našeho přenocování do Bartošovic v Orlických horách. Po večeři nás čekal společný večer s harmonikou a kytarou. Velký dík patří především Pavlovi a Petrovi, ale i našemu panu řidiči autobusu, který se také podílel na hudebním programu večera. Někteří z poutníků si večer nebo ráno stačili prohlédnout okolí penzionu. A ti nejaktivnější dokonce chvíli pobyli i v Polsku, protože jsme se nacházeli na těsném pomezí obou zemí.
Ráno jsme po snídani vyrazili k hlavnímu cíli naší pouti a tím bylo poutní místo Neratov. Nejprve jsme měli čas na osobní prohlídku chrámových prostor, bylo možné zapálit svíčku, vystoupat do věže a shlédnout z výšky na interiér kostela. Světlý kostelní prostor nás od prvních chvil okouzli svým nenapodobitelným kouzlem.
Protože neratovský kněz P. Suchár byl nemocný, mši svatou sloužil náš páter Jan Doležal. I když neměl mnoho času na přípravu, kázání, které v neratovském kostele pronesl, nás hluboce oslovilo:
„Ježíš říká: milujte se navzájem. Já to tu cítím, že se tu máte rádi, Duch svatý tu je a je třeba být otevřený.
Slyšíme to v čtení z Knihy zjevení Jana: „Je to vize svatého města Jeruzaléma, obraz církve oslavené, kdy už ji vidí v nebi, vidí ji jako Boží stan mezi lidmi, nádhernou, ničím nezatíženou, krásnou nevěstu.
Jak je ta naše církev bohatá právě tou rozmanitostí. Nám nejde o uniformitu, naopak, rozmanitost je ten dar Ducha svatého už od Letnic. My to máme možnost zakoušet, znovu se tím nechat zasáhnout a obohatit. Rozmanitost církve je to, co tu teď společně zažíváme.
Církev je plná bolesti a plná hříchu, ale je taky plná nádhery. Krásně nám to doplňuje ten kostel, on krásně ukazuje, co je církev. V tomto kostele je plno bolesti, nerovností, spousta ran z minulosti, které zůstaly zachovány, ale zároveň je tu něco nádherného, nového, co do toho vstoupilo, co činí toto místo jedinečným. Taková je církev, takovou ji někdy s bolestí neseme, když ji vidíme plnou ran, ale zároveň každý z nás ji umíme obejmout, tvořit, protože víme, že je taky nádherná a že spěje k nějaké milosti, která bude jednou až v nebi.“
Zážitkem byl pro nás i krásný hudební doprovod jevíčského pěveckého sboru a ministranti z řad neratovských klientů s postižením. Milým okamžikem bylo i vystoupení jednoho z těchto chlapců, který po skončení mše svaté zahrál u oltáře na foukací harmoniku. Návštěva poutního místa Neratov opravdu zůstane v našem srdci. Po dobrém obědě, který na nás čekal v neratovské hospodě dole pod kostelem jsme pokračovali k poslednímu místu našeho farního zájezdu, a tím byl zámek Častolovice.
Prohlédli jsme si nádherné interiéry tohoto zámku a vyslechli jsme si výklad paní průvodkyně. Počasí i čas už nám neumožnily zdržet se déle v rozlehlém zámeckém parku, ale i tak jsme si odváželi spoustu zážitků. Kolem 20. hodiny jsme šťastně dorazili z naší farní pouti zpět do Strakonic, za což patří velký dík Pánu Bohu, že nás na této cestě opatroval, a určitě také našemu panu řidiči. Poděkování za vedení pouti patří našemu faráři Janu Doležalovi, dále Janě Kurkové za pečlivou přípravu zájezdu a Robertu a Jarce Pribolovým za organizační práci. Letošní farní pouť přinesla nezapomenutelné duchovní zážitky k prohloubení naší víry i upevnění vzájemných vztahů v našem společenství.
(Jitka Pavlíková)